Výzkumný ústav radioaktivity

bramisek

7 sledování 3 sledujících
Uživatel se připojil srpna 2024

Jsem z prahy a urbex dělam protože jsem děsně zvědavej, což je poznat i mimo urbex protože drbu první ligu D: fotky fotim na starej mobil, a s tak trochu parkinsonem ale co už.

bramisekuwu

Výzkumný ústav radioaktivity

před 4 dny

Jednoho krásného rána vyjíždějí dvě drbny a Koh z prahy. Mají namířeno do Výzkumného ústavu radioaktivity. Už v buse je jasné že to bude zajímavá jízda. Dvě uječené drbny co se nepřestávaj hádat, ječet, kopat, škubat, no zkrátka nezastaví se. Vedle nich sedí klidný ne moc mluvný Koh. Trio společně tvoří dokonalý "Jing-Jang". Dojeli jsme do vesnice u které se budova nachází. Má to ale problém, je přes silnici a ještě k tomu v lese. Rušnou silnici po chvíli čekání přejdeme, a čeká nás jen "klidná a tichá" cesta lesem která bude co "nejkratší" to jen jde. To si alespoň... zobrazit více Jednoho krásného rána vyjíždějí dvě drbny a Koh z prahy. Mají namířeno do Výzkumného ústavu radioaktivity. Už v buse je jasné že to bude zajímavá jízda. Dvě uječené drbny co se nepřestávaj hádat, ječet, kopat, škubat, no zkrátka nezastaví se. Vedle nich sedí klidný ne moc mluvný Koh. Trio společně tvoří dokonalý "Jing-Jang". Dojeli jsme do vesnice u které se budova nachází. Má to ale problém, je přes silnici a ještě k tomu v lese. Rušnou silnici po chvíli čekání přejdeme, a čeká nás jen "klidná a tichá" cesta lesem která bude co "nejkratší" to jen jde. To si alespoň myslíme. Místo toho narážíme na pichlavý hustník, neboli zelenej bordel. O několik škrábanců a bebíček později se dostáváme za zelenou hradbu. Co jsme ale netušili je, že pichlavýma smrčkama následuje dloouhé vysoké ostružiní. Narozdíl od smrčků, v ostružiní jsou (alespoň v létě) ostružiny. Takže se po mnoha krátkých pauzách (z iniciativy drben) dostáváme i za druhou hradbu lesní flóry. Po dalším pásu smrčků se před námi objeví šedivý bunkr. Ten obcházíme až nacházíme hlavní vchod (měl jsem informace že vlez je právě přes hlavní vchod) Je vlastně paradoxní, že betonová budova co na sobě mé mříže a velké kovové dveře a vypadá jako nejvíc střežené místo v kraji, má odenčené hlavní dveře.... Po lehkém úsměvu se dostáváme dovnitř. Koh, milovník industriálů, může být štěstím bez sebe, pomalu prochází první místností a prohlíží si všechno možné. Mezitím drbny se rozutíkávají po budově a padaj do děr nebo osahávají nabělalé zkumavky. (Už to je asi 3měsíce a 3. ruka zatim nikde) Potom co nás Koh něžně okřikne, se uskupujeme do partičky a procházíme spolu. Koukáme na všechny možné závaží, krabičky a různé pumprlíky (jak nás Koh poučil, Kondenzátory, Trafo, a jiné kondenzátory). Po mnoha pumprlíkách a závažích se dostáváme k místnosti s nabělalýma zkumavkama. Upozorňuji druhou drbnu, že by se jich bez rukavic asi neměla dotýkat, ale na to Koh odpoví hlubokym hlasem jako zvon: "Tady jsem našel něco čeho byste se neměli dotýkat" a ukáže na dvě hluboké díry, nad kterýma visí háky, jak jsme se od Koha dozvěděli, Vany ve kterých se skladovali různé prvky a kdo ví co všechno ještě. Rychle doprovíháme budovu, kde krom různých knížek jako: Lucinka a Zajíček nebo 50 odstínů šedi, neni něco co bysme už neviděli. A tak odcházíme a jedeme zpět do Prahy. Zpětně chci poděkovat Kohovi že nás nehodil do těch van (ze kterých bysme se škrábali doost blbě) a celkově za to že to s náma vydržel. Taky mu chci poděkovat za pro nás fyzikálně velmi obsáhlou přednášku. Protože my se rozhodně mezi milovníky fyziky neřadíme (Ještě aby jo, když z ní pomalu propadáme, ale to je příběh na jindy)