Je krásné sobotní odpoledne, slunce svítí a je tak akorát teplo. Ideální podmínky pro projížďku na kolech! Dorazíme k cílové destinaci malá vesnička kde je JZD, pár chalup a pomník, něco je ale odlišné, něco jako by se do malebné vesničky nehodilo. Je to Chalupa která je zarostlá tak, že neni ani vidět z cesty. Zastavujeme kola a domlouváme se, co bude dál, brácha který urbexům neholduje, radši hlídá kola u cesty. Předtim než se do chalupy vydávam mu říkam "Kdyby za tebou někdo šel že tam lezu okolo, tak řekni že se mi udělalo špatně a že si potřebuju odpočinout ve stínu, a nebo řekni že tam jdu na malou a dělej že o chalupě nevíme" s tímhle grandioznim plánem, už mizim v houští, Obcházim chalupu, a po chvilce nacházim okýnko. Tím se nějak procpu a jsem vevnitř. Najednou mi dojde že chytrá hlava si zapomněla vzít baterku. No nic i bez tý se přece obejdu. Kocham se baráčkem a u toho nacházim dopisy a deník. Chalupa patřila paní Marii, vzorné soudružce a hrdé budovatelce socialismu. V deníku čtu jak zvládá plnit plány a cíle v místním agrokombinátu, a jak dostala k MDŽ krásný karafiát, zkrátka úryvky z krásného života v "socialistickém ráji". Listuju dál ale vidim jen vytrhané stránky. To je divné, a tak procházim domem. Za chvíli vidim kamna a u nich zbytek jednoho z vytrhlých listů, matně jde na něm něco přečíst, v půlce luštění mi cinkne mobil, SMS od bráchy. "Šel tu nějakej chlap, že tě tu viděl tak jsem mu řekl že tam jseš na odpočinku a že tam chčiješ, ale nevim jak dlouho mi to bude baštit" Jejda! řeknu si, ale teď to začíná bejt nejzajímavější, tak luštim dál, a začínam se dolušťovat o razii StB v agrokombinátu, ta docílila že nic netušící pani Marie tak přichází o pohodlné místo v podniku. Režim který pomáhala budovat, ji podkopl nohy. Když jsem dočetl co jsem chtěl dočíst. Tak se rychle vracím ke kolům. Při vylézání z houští si dávam bacha abych vypadal jakoby mi bylo blbě, Blížim se k bráchovi a povídam: "To jsem rád že jsem se tam mohl vydýchnout na pařezu. Už je mi líp tak mužem jet. Pán který nás "nenápadně" sledoval v bezpečném "povzdálečí" tak odchází. My sedáme na kola a jedem co nejrychleji to jen jde.