Nádraží s přeshraničním provozem přerušeným v roce 1945. Nádražní budova z roku 1885 (ve stejném roce se ve strážním domku č. 118 narodila pozdější manželka Presidenta Budovatele Dr. Edvarda Beneše paní Hana Benešová) o ploše větší než 1 600 metrů čtverečních v minulosti zajišťovala na česko-německé hranici drážní, celní, poštovní, telegrafní či policejní agendu. Šlo o docela významné nádraží, kdysi tam měli 11 průběžných a 5 manipulačních kolejí, 34 výhybek, různá skladiště, vodárnu, nakládací rampu, složiště, dvě točny. Vedle českých a německých výpravčích, (pohnutého roku 1938 tu sloužil jeden z našich slavných spisovatelů) sídlil celní a pasový úřad a také restaurace a pošta. Dnes opuštěná budova, před níž stojí pilíře lanovky na stavbu přehrady, skladiště shořelo, rampy odříznuté snesenými výhybkami, jejichž návěstidla jasně dávají najevo, že jste v horách, po točnách u depa díry v zemi, naproti ruiny domu pro zaměstnance, místo kolejiště luční kvítí a na saském zhlaví jako brána do jiného světa silniční most očouzený ještě od parních lokomotiv, po kterých zůstala i vodárna a 220 metrů dlouhé nástupiště pamatující přímé vlaky z Prahy.