Asi jediný urbex, kde pokaždé když přijedete, najdete něco nového...i když starého. Je to místo, kde postávají naše "železniční dějiny", legenda vedle legendy. Jednou za pět let se tu zastavím, tak mě napadlo dát sem pro srovnání pokračování. Mezi muzejními exponáty, jako jsou nákladní vozy, tendry parních lokomotiv ještě z poválečných dodávek UNNRA, rychlíkovými vozy všech možných druhů určení tu čekaly na svou poslední cestu i lokomotivy. Třeba žehlička ve společnosti nám už z minula známých peršingů. Jen 99-ka má ještě své kabiny. Je tu i legenda elektrifikace našich železnic - bobina. V hale čekala na svou opravu parnička řady 310.922 (snad se jí letos konečně dočká). Vedle sebe tu postávaly dvě legendy příměstských vlaků, panťáky tornáda a ikonické žabotlamy. Ve společnosti další zdejší stálice hektora, tu smutně stojí konvoje bardotek, které sem z velké části po svém nuceném odchodu do důchodu, dojely vlastní silou. Vedle nich bylo trio banglí, úplně vzadu vybrakovaný brejlovec a dva další právě opouštěli tento svět na poslední koleji jejich života. Pestrá byla i společnost 120-ti metrových skládek uhlí zauhlovacího jeřábu, kde postávaly pracovní stroje a v jedné z nich byl uložený dokonce kotel z parní lokomotivy. Nejspíš sedmy. Cestou zpět na nádraží ještě vykoukl zajíc a u perónu připomenul parní provoz vodní jeřáb.