‼️Recepis i doklady jsem cenzuroval osobním údajům a adrese domku.‼️ Je studené podzimní odpoledne, a já se chystam jet vlakem za kamarádama do Lysé nad Labem. Balím si abych stihl vlak a v tom mi přijde zpráva. "Cs, dneska nemuzu rusim to". Jsem opravdu nadšený... Co teď, a tak začínam obepisovat všechny lidi co znam jestli někam nepujdou. Nakonec někdo odpověděl. A tak vyrážíme zkontrolovat stav jedné zschovalé vilky. Tak jdeme k vile ale nacházíme nemilé překvapení... Vykácená zahrada, bagry, a dělníci.... Tak tohle urbex už nebude, tak jdeme zkusit jiný baráček v okolí. Ten na neštěstí taky nejde... Zahořklý, se stahujeme k zastávce abysme odjeli domů. V tom si vzpomeneme, že jsme tu náhodou našli ještě jeden domek. Má to ale problém, je ve velmi rušné ulici a ze druhé strany je pozemek ohraničen skálou. Rozhodujeme se zdali to má smysl ale nakonec bereme odhodlàní a jdeme. Štrádujeme si to přes staveniště, a pak i po namoklý skále. A jsme na pozemku! hnedka vidíme malá okýnka s mříží (směrem do skály jsou patra na "úrovni člověka") ty otvíráme, chceme nakouknout jestli to za to vůbec stojí. Nakukujeme co za tsjemství domek skrývá. Na to co na nás čekalo, jsme nebyli připraveni. Místnost se záchodem kterej podle smradu někdo, už velmi dlouho nezpláchnul. Jdeme dolu k hlsvním dveřím. Ty lehce povolí. K našemu zděšení až moc lehce. Nemaj totiž panty. Rychle se je snažíme beze zvuků zavřít, což se naštěstí daří. vedle dveří vidíme okno, už od pohledu víme že to je učebnicový příklad "okna na push" do okna šťouchneme a milé okno se nám otevře. Konečně jsme vevnitř! a ihned vidíme sekačku a velkou předsíň. v předsíni vidíme i rozbalená velice zpuchřelá rajčátka s datem spotřeby do srpna, překvapivě ještě červená! tak okolo nich procházíme, a jdeme do kuchyně, vidíme ledničky a tak přichází moment odvahy, chceme je otevřít? CHCEME! v ledničce se rozsvítilo, a z ledničky se na nás usmívá margarín, papriky, žluklé máslo a vajíčka. Zajímavý nález. Na ledničce je vidět recepis na léky z 15.2. 2024. To je snad ještě zajímavější. Pomalu prozkoumáváme dům a mimo dnes už vzácných, starožitných rádií nacházíme i funkční televize, nebo třeba stůl na technické výkresy. Opravdu krásný "nový" urbex. Vycházíme a už se setmělo. Konečně už nejsme tolik vidět. a tak po skále lezeme dál. Ve tmě si nevšímam plechu a ten se krásně rozdunní. Naštěstí urbexujeme na 17. listopadu, takže po ulici jde jásající průvod, ve kterém se zvuk plechu uplně ztrácí.